tomas adamec

DIY: kamerový posuvník

Po nedávné zkušenosti s komerčním kamerovým posuvníkem jsem se rozhodl vyrobit vlastní sestavu. Nejsem zrovna dvakrát zručný a nemyslím si, že bych snad stvořil něco lepšího, ale z nabídek „profesionálního“ filmařského vybavení mi někdy zůstává na jazyku hořká pachuť nezdůvodněné předraženosti.

Proč platit tisíce korun, když se manuální posuvník většinou skládá z obyčejné tyče, kolejničky nebo jiné dráhy, po které se pohybuje malá upínací plošina? Přitom v nouzi (anebo k uměleckému záměru) se dá využít pro kamerovou jízdu mnoho věcí kolem nás. V exteriérech nám může posloužit bicykl nebo nákupní vozík, v interiéru zase můžeme využít i hladký stůl a jemný hadr k sunutí techniky na něm. Je to poněkud primitivní, ale v nouzi občas lepší než unavené ruce kameramana.

Ráj kutilů

Začal jsem hledat jednoduché a zároveň univerzální řešení na doma i na cesty, které bych zvládl sám vyrobit. Zprvu mě zaujal malý dětský skateboard, který se v obchodech prodává již od 300 Kč. Ubohá plastová kolečka s ložisky jsem vyměnil za mírně lepší sadu měkkých koleček do inlinů. Výsledkem byla neuspokojivě rozechvělá jízda při níž byl znát každý hrbolek v cestě tvrdému podvozku.

V různých prodejnách potřeb pro kutily jsem prozkoumal regály napříč několika odděleními, od posuvných kuchyňských dveří, přes hliníkové garnýže až po železářské spojovací materiály. Nakonec jsem vybral pro mne nejsnazší cestu - spojit dvě duté tyče (jekly) čtvercového průměru a nechat po nich jezdit malou plošinku na kolečkách, kterými budou pouze samotná ložiska ze skateboardových koleček.

Vlastní výroba

Podle pocitové tuhosti jsem zvolil tyče s profilem 2,5 x 2,5 cm a celkovou délku 130 cm. Hliníkové tyče jsem jednoduše na koncích provrtal, srazil trochu hrany a opatřil plastovými záslepkami proti vnikání nečistot. Poté jsem obě tyče spojil přes děrované plechy, které se prodávají v mnoha rozměrech, a navíc si je může každý ještě upravit pilkou do libovolného tvaru. Po dotažení šroubů mi vznikla jednoduchá a velmi pevná kolejnice.

Také posuvný vozík vznikl z děrovaných plechů. Práce s nimi vlastně připomíná oblíbenou stavebnici Merkur. Pouze díly jsou pevnější a odolnější. Bočnice vozíku jsem připevnil okenními úhelníky, do kterých se po lehkém vypilování krásně vešly šrouby, jenž tvoří současně osu levných ložisek ze skateboardu. Na přesahující bočnice jsem navíc přilepil plstěný filc, aby se z vnitřní strany kolejnice nedotýkal kov na kov. Bočnice jsou schválně zapuštěné pod horní hranu kolejnice, aby současně eliminovaly pohyb mimo dráhu vozíku.

Do děrovaných plechů spojujících obě tyče kolejnice jsem navrtal větší otvory pro upnutí na dva samostatné stativy. Nakonec jsem hliníkové tyče nechal eloxovat ve zkušené firmě do slušivé černé barvy, která současně zamezí nechtěným odleskům. Podobně dostaly černý nástřik i všechny zinkové děrované plechy.

Praktické vlastnosti

Kolejnice je příjemně tuhá a nijak se při zvolené délce neprohýbá. Díky eloxování získal povrch lepší kluzné vlastnosti, avšak subjektivně se trochu zhoršil akustický projev. Mechanická odolnost eloxování je prozatím dobrá, ale až čas ukáže, jestli budou přibývat škrábance a hrbolky.Hlučnost a plynulost by se ostatně dala ještě vylepšit lepšími (dražšími) ložisky. Použitý filc pro zamezení styku kovových ploch je velmi účinný, ale přináší také nechtěný efekt tím, že při mírném vychýlení nerovnoměrně přibrzďuje vozík. Proto je nutné celou sestavu dobře vycentrovat v ose posunu.

Při rozjezdu vozíku není zapotřebí žádné velké síly. I tak se dá ještě zlepšit při rozjezdech tažením vozíku pomocí obyčejné gumičky do vlasů. Pružnost takové gumičky ještě více eliminuje jakékoliv počáteční trhnutí. Pohyb vozíku je příjemně hladký a věřím, že s použitím dražších ložisek by mohl být ještě lepší. Bohužel není zapotřebí ani velké síly k převrhnutí vozíku.

Zvolený rozestup kolejnicových profilů by byl dostačující pro základní set zrcadlovky, avšak ve spojení s kulovou hlavou, bateriovým gripem, případně delším objektivem se posouvá těžiště celé pohyblivé sestavy relativně daleko od kolejnice a tím je náchylná k převrhnutí. S tím jsem měl počítat už od začátku.

Sestava je sama o sobě velmi stabilní a hmotnost lehce přes 2 kg nebude velkou překážkou na cestách. V interiérech stačí kolejnici položit například na stůl. V terénu se dá snadno a rychle upnout na dva stativy.

Ukázka

Zkušenost

Prozatím jsem velmi spokojen! Oproti nedávno představenému komerčnímu posuvníku není moje pomůcka tolik kompaktní, pohyb v ose trajektorie není díky drobné vůli mezi tyčemi zcela bez odchylek a vozík zatím kvůli posunutému těžišti nezvládne delší objektivy. Na druhou stranu jsem získal za zlomek komerční ceny a s trochou cviku příjemně hladký posun po dráze s možností jemné ruční změny rychlosti. Výhodou (ale i prokletím) doma vyráběných věcí je i to, že nikdy nejsou hotové. Stále bude co upravovat a vylepšovat.

Ostatně možnost ovlivňovat funkčnost od začátku až do konce je přesně ten důvod, proč jsem se pustil do výroby vlastního kamerového posuvníku. Začalo to volbou materiálu nebo libovolnou délkou kolejnic a mohu pokračovat pojistkou (další konstrukcí) proti převrhnutí, vodováhou pro lepší polohování a dalším rozšířením… Chci tím jen říct, že některé „hračky“ za tisíce korun se naštěstí dají nahradit užitečnou pomůckou za zlomek ceny. Ano, někdy to není snadné, komfortní ani rychlé, ale většinou je to i zábava.

Základní parametry

hmotnost 2124 g
délka kolejnice 130 cm
délka dráhy vozíku 106 cm
šířka 14 cm
výška 6 cm

Orientační cenová kalkulace

2x jekl čtvercového profilu 260,-
děrované desky + spojovací díly 240,-
plastové záslepky + kluzný filc 75,-
skateboardová ložiska 190,-
eloxování + černý nástřik 300,-
šroub pro upevnění fotoaparátu 75,-
Celkem Kč vč. DPH 1140,-

Publikováno také na DIGIarena.cz
Tomáš Adamec, 1.11.2012

fotografie video panorama blog autor facebook telefon 776611499 e-mail tom@tomasadamec.com Celý obsah stránek chráněn autorským zákonem Copyright © 2006-2017 Tomáš Adamec
Google Google