Ještě před odletem do Kosova jsem si nejmladší stát představoval jako válkami zničenou zemi, kde nic nefunguje a kde stále pokračuje silná národnostní nevraživost. Docela jsem se mýlil. Kořeny etnických konfliktů zde vedou hluboko do historie, ve které není snadné určit kdo napáchal méně zla. Srbové ani Albánci si etnické křivdy neodpouštěli a při následných represích nezůstaly nikomu čisté ruce. Dokonce pak ani "zachráncům" z USA. Mladý stát dodnes uznalo 63 zemí z celého světa. Verdikt Mezinárodního tribunálu o oprávněnosti samostatného Kosova padne asi příští rok, ale stejně nebude pro zúčastněné strany závazný. Kosovští Albánci jsou přesvědčeni, že nový stát bude fungovat tak či tak. Zjednodušovat současné Kosovo může být sice zavádějící, ale přesto zůstanu stručný...
Téměř dva roky od vyhlášení nezávislosti se Kosovo mění přímo před očima - nové silnice, čerpací stanice, značkové prodejny a restaurace, mohutná výstavba domů. Skoro neuvěřitelné, s jakou rychlostí se tu buduje. Na druhou stranu např. hlavní město Priština nezvládá nápor dopravy a nově přistěhovaných obyvatel. Autobusy jezdí nepravidelně podle vytížení, nekvalitní silnice lemují odpadky. A daně? Ty nikdo moc neřeší. Země má až 50% nezaměstnanost a nejnižší HDP v Evropě. Nejhůře je na tom kosovský venkov. Správu v zemi převzaly jednotky EULEX, jejichž pravomoc je někde mezi úředníky a policisty. Vojáků jednotek KFOR by mělo od nového roku pomalu ubývat. Přesto si mnoho obyvatel Kosova přeje, aby byl odchod vojsk rychlejší.
Nadějné je, že v Kosovu přecejen přibývá tolerance. Přinejmenším Albánci v Prištině nemají problém vycházet se Srby, ikdyž si o nich myslí své. Naproti tomu Srbové samostatné Kosovo většinou neuznávají. Nespolupracují s kosovskými institucemi. Často ani neplatí elektřinu. V mladém státě tak žijí separované enklávy Srbů, kteří chtějí být součástí Srbska. Ale (zatím?) nemohou. V zemi alespoň kromě oficiálních institucí fungují i regionální srbské instituce a také výuka v některých školách probíhá ve dvou směnách - pro albánské i srbské žáky. Změna je vidět také v nechvalně známé Kosovské Mitrovici, jejíž sever obývají Srbové a jih Albánci. Přejít most spoující obě části města už není tak nebezpečné. Dokonce i basketbalové týmy z obou stran spolu umí sehrát férovou hru. Slibný začátek!
Tomáš Adamec, 20.11.2009
