tomas adamec

Canon EF 500mm F4 L IS USM

Po tři roky jsem používal pro mou práci v Zoo Praha velký objektiv Canon EF 500mm F4 L IS USM a protože to není sklo, jaké si může pro svou cenu a praktické využití dovolit každý, rozhodl jsem se podělit o zkušenosti.

Tak jako je v této třídě u Canonu zvykem, prodává se tento “eLkový” teleobjektiv v bezpečném cestovním kufříku. Na první pohled dostatečně dimenzované materiály nenechají fotografa na pochybách, že v rukách opravdu „něco“ drží.

Většina tubusu působí při dotyku kovově. Přepínače a ostřící kroužek jsou samozřejmě z plastů. Jejich poloha je trochu dál a více „naslepo”, než jsem zvyklý a tak se mi často stávalo, že jsem například omylem vypnul stabilizaci nebo autofokus.

Kus poctivých materiálů samozřejmě také něco váží. Pamatuji si, že přibližně po roce používání jsem to začal docela znatelně pociťovat v zádech. Když se k objektivu přidá tělo 1D Mark IV, hned fotograf drží v ruce okolo 5 kg a to už je poznat. Hlavně také na těžišti. Objektiv je nutné podepírat. Může se proto hodit lehký monopod. Pozice stativového šroubu je dobře vyvážená. Zkoušel jsem používat i robustní popruh Sun Sniper Pro.

Nic ale nebylo dokonalé. Na popruhu se objektiv nepříjemně houpal a našroubovaný monopod občas zavazel, takže většinou končil objektiv stejně v ruce nebo opřený o sluneční clonu. Stativový držák je naštěstí velmi robustní a díky tomu se za něj celý objektiv výborně drží ve velké dlani (odpovídající velikosti XL).

Hloubka ostrosti

Nic z toho ale nepřekonalo radost z fotografií pořízených na velkou vzdálenost s malou hloubkou ostrosti. Zvýrazňovat podstatné a potlačovat ostatní bylo snadné. Najednou nebyl problém odstranit z portrétu zvířete rušivý plot nebo keř v pozadí. Drobné předměty vzdálené mimo hloubku ostrosti se krásně slévaly do barevného závoje nebo téměř zmizely. Zato těžší bylo najít takový odstup, který dovolil vhodnou kompozici. Přeci jen minimální zaostřovací vzdálenost 4,5 metru občas překážela.

Při tak dlouhé ohniskové vzdálenosti je také potřeba počítat s delší prodlevou při ostření. Ne, že by byl ultrasonický systém vyloženě pomalý, ale dráha zaostření od minima k maximu je dost dlouhá, takže jediné přestření může znamenat promarněnou příležitost. Naštěstí se dá přepínat ostření kromě celého rozsahu také odděleně v režimech 4,5 m až 10 m nebo 10 m až nekonečno. Tím už se dá dosáhnout velmi slušných rychlostí.

Samozřejmě ostření na pohybující se objekty vyžaduje při této ohniskové vzdálenosti cvik. V kombinaci s používaným 1D Mark IV bylo při kontinuálním ostření nejjistější mířit na střed. Ostření přes překážky typu sklo nebo plot se mi zdálo někdy trochu těžší než s „kratším” objektivem. Míra chybného proostření se mi zdála oproti srovnatelným topmodelům subjektivně (zdůrazňuji) častější. Přesnost ostření jinak byla většinou perfektní, v exteriérech bezproblémová, ale s ubývajícím světlem a kontrastem ve snímané scéně rychle klesala.

Konstrukční limity

Není to úplně fér srovnávat dva odlišné objektivy, ale jen pro představu – tam kde se už Canon 500 mm F4 L například po západu slunce tzv. „nechytil”, tam dokázal menší Canon 70-200mm F2,8 L IS při stejném nastavení ještě chvíli ostřit. Je to samozřejmě konstrukcí, která tento teleobjektiv předurčuje spíše do exteriérů. Minimální zaostřovací vzdálenost 4,5 metru ani minimální clona F4 nejsou ideální hodnoty pro interiéry, ale i přesto je tam objektiv dobře použitelný. Asi nikoho nepřekvapí, že komponovat pohybující se objekt do plného formátu je při tomto ohnisku dost náročné, ale odměnou fotografovi jsou potom špičkové výstupy.

Také stabilizace je velice účinná, ale opět – s ohledem na ohniskovou vzdálenost – je zapotřebí více zklidnit tělo fotografa než u kratších objektivů. A to upřímně v některých krkolomných polohách bez monopodu není vůbec snadné. Fotit například mládě guerézy pláštíkové vysoko v koruně stromu proto bylo sice potěšením, ale ruce většinou po pár minutách vyčkávání s namířeným prstem na spoušti přestávaly poslouchat. Časy do 1/100 s při tom pro mne byly většinou limitem. Stabilizaci je jinak možné používat jak ve všech směrech, tak pouze ve vertikální úrovni pro tzv. „švenkování”. Na stativu se mi více osvědčilo stabilizaci vypínat.

Nejlepší ochranou přední čočky je velká sluneční clona.Dokonce jsem přední člen optické soustavy po celou dobu užívání prakticky nečistil. Jednak ctím zásadu „co funguje, na to nešahej”, ale také to nebylo opravdu moc potřeba. Drobný prach na tak dlouhé optické soustavě takřka není vidět. Dopředu jinak žádný filtr našroubovat nejde. Ty se případně pouze vsunují do tubusu nedaleko bajonetu. Přestože jsem žádné filtry nepoužíval, musel jsem toto místo občas profouknout balónkem.

Odolný za všech okolností

Po mechanické stránce jinak nebylo objektivu co vytknout. Při používání často rozhodovala rychlost, takže během výměny jsem pokaždé neřešil, kam objektiv pokládám, a proto schytal i nějakou tu oděrku. Ale na to, kolik toho má za sebou, vypadá myslím velmi dobře (viz fotografie). Podstatné je, že za ty 3 roky nic neprasklo, nepolevilo, vše stále fungovalo hladce, plynule, podobně jako při prvním rozbalení. Na kratší vzdálenosti jsem jako ochranu většinou používal pouze nasazenou sluneční clonu a na delší transporty, jako například do Mongolska, cestoval objektiv pohodlně v kufříku dokonce jako příruční zavazadlo na palubě letadla.

Optické vlastnosti nezklamaly. Kresba byla i při nejnižším clonovém čísle F4 dostatečná po celé ploše obrazu a zvýraznění zaostřeného objektu od pozadí nebo popředí je s tímto „sklem” skutečnou lahůdkou. Také to byl jeden z důvodů koupě delšího pevného ohniska, protože v zoologické zahradě je obvykle zapotřebí odfiltrovat poměrně dost rušivých objektů. Vyfotit intimně právě narozené mládě se samicí uprostřed expozice bylo díky tomu o dost snazší. Zato protisvětlo dokázalo někdy nepříjemně ubrat velkou porci kontrastu.

Celkově jsem byl s používáním tohoto objektivu během těch tisíců fotografií nadmíru spokojen. Pouze na můj vkus poutal zbytečně velkou pozornost lidí okolo. Mým vysněným pevným teleobjektivem nadále zůstane Canon 300 mm F2,8 L IS USM. Také Canon 400 mm F2,8 L IS USM nabízel v době pořízení lepší parametry za srovnatelnou cenu. Jenže pokud potřebuje fotograf opravdu kvalitní dlouhé ohnisko, tak není jiná možnost, než kvalitní pevný objektiv.

V diskuzích často zmiňovaný telekonvertor na kratším objektivu prostě nesnese srovnání při jiných než ideálních světelných podmínkách. Canon 500mm F4 L IS USM je důstojným zástupcem špičkových objektivů s červeným proužkem. Jeho klíčovými faktory od počátku zůstávají pořizovací cena, rozměr a hmotnost.

Fotograf prostě musí vědět, že se mu vyplatí tento objektiv používat. Nevěřím, že by pak mohl být ještě něčím překvapený nebo dokonce nespokojený.

ohnisková vzdálenost 500 mm
konstrukce 17 členů / 13 skupin
clona f/4
počet lamel clony 8
hmotnost 3870 g
rozměry 146 x 387 mm
průměr filtru 52 mm (vnitřní)
minimální zaostřovací vzdálenost 4500 mm


Publikováno také na DIGIarena.cz
Tomáš Adamec, 1.1.2015

fotografie video panorama blog autor facebook telefon 776611499 e-mail tom@tomasadamec.com Celý obsah stránek chráněn autorským zákonem Copyright © 2006-2017 Tomáš Adamec
Google Google